Cesta domů nebyla zdaleka tak dlouhá, jak plná očekávání, které pramenilo z jeho úlovku. Johnatan Roomstone se mohl chlubit pěknou sbírkou nálezů. Jako úspěšný hledač pokladů už navštívil mnoho zemí a přispěl svými poklady do nejednoho muzea, či vědecké instituce. Měl rád dobrodružství, na která se pečlivě připravoval zejména četbou starých, opravdu velmi starých knih.
Poklady, které ho fascinovali spíš svou historií a magií než bohatstvím, v něm zanechávali stále hlubší dojem o tom, že pohádky ze současnosti o hrdinských činech rytířů mají základ v lidech, kterým nalezené věci patřili. Zrovna jako Dračí dýmka, kterou si právě nesl a která ho stále více přitahovala, jakoby mu chtěla sdělit mnohá tajemství o dávných dobách, kdy hrdinové odplouvali na Valhallu a na světě vládla kouzla.
Většinou nebývalo zvykem, že si úlovek prohlížel ještě před příjezdem, ale dýmka ho lákala a vybízela k podrobnějšímu nahlédnutí, které si jindy vychutnával až v klidu své pracovny. Ten večer před odjezdem z posledního stanoviště, se prostě musel podívat. Pomaloučku otevřel dřevěný penál, ve kterém byla dýmka uložena v mistrně opracovaném úchytu. Znova ji vzal do dlaní a v odlesku plamenů táborového ohně si prohlížel jemnost detailů vypracované dračí hlavy.
Hlavička dýmky byla z nějakého exotického dřeva, jehož původ si zatím netroufal odhadnout. Drak, omotával dýmku svým dlouhým ocasem plným ostnů a šupin. Tvar lebky draka připomínal lva s otevřenou tlamou, který je připraven pohltit kořist. Místo hřívy se drak chlubil šupinatými ostny. Dva pařáty pevně svíraly otvor, do kterého se cpe tabák a ze zad mu vyčnívala dvě blánovitá křídla, připomínající křídla netopýra. I přes zlověstnou vizáž v sobě drak skrýval jakousi bázeň a pokoru, kterou mu do charakteru vtiskl neznámý umělec, dá li se tak nazvat výrobce dýmek. Podél spodní části dýmky byly vyřezány podobné znaky, jako na penále. Byl to nápis. Johnatan to písmo znal, ale bez pomoci nedokázal rozluštit co znaky znamenají, čím si byl však naprosto jist, byl jejich původ.
Ještě před příjezdem Roomstone zatelefonoval svému dlouholetému konzultantovi a příteli, profesoru Henry Korhelovi. Informoval ho o svém nálezu a požádal jej o možnou návštěvu. Henry byl nadšený archeolog, ale už méně sdílel nadšení z dobrodružství, které nepramenilo jen z přečtených knih a klidných vykopávek. Jeho znalosti byly rozsáhlé, dokázal hovořit o historii a mýtech jakoby to snad vše sám prožil.
Setkali se při jedné z vykopávek. Tenkrát John našel Zlatý květ pouště, z velkého pokladu vládce Narmera z první dynastie. Při bližším prostudování však zjistili, že je tento skvost jen střípkem v obrovském pokladu, který Narmer při svých válečných výpravách ukořistil. Při průzkumu množství nalezených artefaktů se z nich stali velmi dobří přátelé.
Nyní měl však John pro Henryho něco opravdu jedinečného a vzácného. O to víc se těšil na setkání a očekával mnoho zodpovězených otázek a samozřejmě nějakou tu legendu, která se k dýmce váže.
Jeho pracovna byla skromně zařízena, kolem stěn stály vysoké knihovny. V pravé části, hned vedle dveří měl skleněnou vitrínu, ve které uchovával některé vzácné kousky ze svých výprav. U okna stál mohutný masivní stůl plný papírů a knih. Roomstone si potrpěl na prožitky z průzkumu nalezených věcí, proto i když byl dům zařízen vcelku moderně v pracovně svítíval petrolejovou lampou. V rohu měl odpočinkové místo, které se skládalo z malého konferenčního stolku a pohovky. Na malé skříňce, která byla umístěna hned vedle pohovky stála malá soška ztvárňující boha Odina.
Dnes už byl hodně unaven, tak vybalil pouze nejnutnější věci a magickou Dračí dýmku. Tu uzavřel do vitríny, ještě zabalenou v koženém vaku. Skříňku zamykal se steskem, ale také s radostí, že již zítra bude o tomto předmětu vědět víc.Noc to byla dlouhá a i přes veškeré to trmácení a únavu nespal dobře. Pořád musel myslet na ten nápis vyrytý na dýmce. I když nerozuměl slovům, měl přesto pocit, že je to varování, nebo nějaká výhružka. O tomto prastarém předmětu již několikrát četl, ale nikde nebyla zmínka o něčem špatném. Věděl, že dýmka byla svědkem bojů mezi dobrem a zlem. Věděl, že s podobnými věcmi, není radno si zahrávat. Znova se začal dostavovat ten pocit, prohlédnout si dýmku a držet ji znovu ve svých dlaních, stejně jako předešlé noci. Trochu ze strachu, ale také únavou myšlenku na to, že půjde do pracovny pro dýmku, zaplašil a podařilo se mu usnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat